Určitě jste zaregistrovali, že celebrity neustále pronásledují Paparazzi, kteří narušují jejich soukromý jen proto, aby je zachytili v choulostivých situacích. A jsou v tom docela úspěšní, protože celebrity na společensky přijatelných místech se sami odhalují. Jejich sebevědomý je tak vysoké, že nemají skoro žádný ostych. A není náhodou jejich velké sebevědomí a malý ostych nástrojem na upoutání pozornosti a vystřelení jejich osobnosti právě na vrchol? Ať se jedná o zpěváky, herce, sportovce, manažery a majitelé velkých firem. Všichni mají společné vysoké sebevědomý a velmi malý ostych. A lidé, kteří jsou uvázáni na hlavní pracovní poměr, tak mají společné malé sebevědomí a velký ostych. Je to logické a v naší společnosti lehce měřitelné.

Ale jak je možné, že lidem v chudé společenské vrstvě se narodí dítě s velkým sebevědomím a malým ostychem? To je velice prosté. Chudá společenská vrstva je rozdělována na sociálně přizpůsobivé a sociálně nepřizpůsobivé. Sociálně nepřizpůsobivé můžeme vidět u lidí, kteří využívají státní podpory a páchají trestnou činnost. Jedná se o sortu lidí, na které učební společenská šablona nemyslí, protože učí vše stejně, bez rozdílu momentálních sociálních vrstev. Rodiče těchto dětí dodržují zákon pouze po stránce takové, aby mohli ze zákonem nastavených hodnot profitovat. Jejich rodinný přednes je neetický a způsob myšlení spíše připomíná bohatou sociální vrstvu, až na skutečnost, že státní podpory jsou nastaveny na chod rodiny v chudé sociální vrstvě, tedy poskytnuté prostředky jsou na nutné životní potřeby určené pro zachování chodu rodiny a oni jsou díky hýřivému způsobu života po jednom týdnu bez peněz. Co však mají shodné se sociálně přizpůsobivými rodinami ze stejné sociální vrstvy, tak ono malé sebevědomí a velmi velký ostych. Lidé se mýlí v názoru, že některé romské rodiny nemají žádný ostych, což dokazují svojí prostořekostí a osobním protispolečenským jednáním. Velký veřejný omyl tedy je, že se lidem v chudé společenské vrstvě narodí děti s velkým sebevědomím a malým ostychem. Deficit onoho názoru se stal přechodem z komunistického režimu do režimu demokratického. Blahodárný komunistický režim, byl nastaven tak, že každá rodina měla dostatek finančních prostředků na pokrytí veškerých rodinných výdajů. Tento blahodárný režim ony rodiny více spojil a sjednotil, protože málokterá romská rodina se více kamarádila s běžnou českou rodinou. Tento blahodárný systém naučil Romy hýřivému životu, kde i přes velký život zůstávali v rodině finanční přebytky. Děti oněch rodičů, takto vnímali celý svět a proto jim po revoluci zůstalo myšlení boháčů a tedy nadřazenosti. Jenže po vstupu do demokracie onen životní standard poklesl a museli se starat sami. Jediné co jim zůstalo, byla vybudovaná komunita, která se prohlubovala svojí prostořekostí, a která smýšlela megalomansky a nadřazeně. Samotná prostořekost se po čase stala běžným projevem a malé děti, které v takovéto komunitě vyrůstají, tak berou prostořekost jako absolutně normální projev. Jak již bylo dříve napsáno. To co neustále opakujeme, vnímáme nebo prožíváme, tak vložíme do podvědomí, což je skutečnost, že jsme onu informaci přijali za svou, byť s ní vědomě nesouhlasíme.

Ostych obou chudých sociálních vrstev je postaven na žebříčku hodnot, a ty mají absolutní základ v nahotě. Možná tyto slova berete jako jakýsi druh kontroverzního přirovnání, ale v praxi je klíčem ona nahota. Chudá sociální vrstva je jedna věc. Postavení ve společnosti ta druhá. Chudá sociální vrstva je stydlivá, a její hodnoty jsou nastaveny na veřejné mínění druhých, co si o nich kdo pomyslí. Bohatá vrstva je opakem chudé sociální vrstvy, jenže bohatá sociální vrstva je pod drobnohledem médií, a hlavně si řekne, proč bychom to dělali?

Sebevědomí a ostych se dá krásně upravovat. Potlačení většího sebevědomí a vytvoření většího ostychu učinil samotný státní nástroj, prostřednictvím povinné školní docházky. My jsme schopni tuto překážku odbourat. Existuje pouze jediný způsob jak tohoto výsledku dosáhnout. Nejprve však musíte pochopit samotný žebříček lidských hodnot, které provázejí každou sociální vrstvu. Žebříček hodnot je velice úzce provázán s obavou, která vychází z neznáma. Je to logické. Pokud o něčem nemám informace, tak se jedná o neznámo, které mi poskytuje pocit obavy z reálnosti, nebo následku. Jenže není neznámo jako neznámo. Jedno neznámo vůbec není obsaženo v celospolečenském vědomí, a druhé neznámo je celospolečenským vědomím známé, ale pro mě je neznámé. Pokud budeme brát skutečnost, že jsou naše hranice znalostí odrazem našeho sebevědomí a ostychu, tak nám vlastní sebevědomí a ostych uměle vytvořili překážku, kterou z určitých obav nedokážeme překročit. To je i důvod, proč ne každý může být ředitelem, nebo manažerem společnosti. Vše je tak krásně provázané, že překonáte-li jednu překážku, nejen že změníte vlastní povahu, přístup a myšlení, ale vy se posunete do jiné sociální vrstvy, což zajistí v řetězové reakci sama matka příroda. Abyste pochopili, co vám tímto sdělujeme.

Každý člověk má nějaké informační stropy, o kterých si myslí, že jsou maximální a pro jeho život v této společenské šabloně absolutně dostačující. Můžeme říci, že jsou lidé nastaveni na jeden společný úhel pohledu na svět. Jenže jakýkoli úspěch lze docílit pokaždé jinak s rozdílem času a kvantitou překážek, což zajišťuje více úhlů pohledu na svět. Pokud budeme znát negativa, tak je umíme i obcházet. Při nastavování jakýchkoli pozitiv musíme znát negativa, která by námi nastavená pozitiva mohli pohltit. Avšak pokud jsou naše pozitiva upraveny velmi malým sebevědomím a velmi velkým ostychem, tak pouze známe negativa a přeměnit negativa na pozitiva nelze, to je pouze filozofická terminologie. Nejprve musíme najít opak negativ. Tedy malé sebevědomí je opakem velké sebevědomí. Velký ostych je opakem malý ostych. Abychom mohli pokračovat dál, tak musíme nalézt klíč k dosažení velkého sebevědomí a malému ostychu. A to lze učinit pouze s extrémy, a proto se musíme zaměřit na extrémy, které nám naše zmatky v hlavě odhalí vždy. Definice extrémních hodnot zní: Pokud nalezneme nejvyšší extrém hodnoty našeho deficitu, musíme nalézt stejně vysokou protihodnotu. V případě, že nalezenou protihodnotu překonáme, zbouráme tím nejen náš strop vytvořený deficitem extrémní hodnoty, ale odstraníme tím i veškeré překážky, které jsou onomu extrému překonané protihodnoty podřízené.

Co bude následovat v momentě, kdy zbouráte vaše stropy a začnete nasávat nový příděl informací? Jednak zjistíte, že informace které začnete přijímat, znáte. Ale měli jste je uloženy ve svých hlavách jinak, než nyní zjišťujete. Začnete mít jiné názory nejen na celou společnost, ale i chod celého systému a lidi. Budete si na lidech všímat věcí, kterých jste si dříve nevšímali a budete se vnitřně cítit nadřazeně. Najednou budete znát řešení na cokoli. Dříve jste řešení hledali marně, ale dnes samo řešení přišlo. A opět si uvědomíte, že toto řešení zde vždy bylo, ale vy jste jej přehlíželi. Proč jste jej přehlíželi? Protože vaše hodnoty byly předem upraveny na vnímání jedním úhlem pohledu. Změnili se vám názory a již si začínáte uvědomovat, že nové informace musíte vstřebat co nejrychleji jen proto, že narazíte na další strop, který budete muset zbourat a který vám odhalí další tajemství, které je vám nyní úspěšně skryto díky opět špatnému úhlu pohledu. Jak se říká: Chcete-li být úspěšní, tak čiňte přesně to, co činí úspěšní lidé. Oni jsou díky tomu, co činí úspěšní, a když vše budete opakovat přesně podle nich, tak budete stejně úspěšní, a třeba i lepší.