Pokud člověk nemá žádné zázemí, tak se nemůže nikdy prosadit. Být ve správný čas na správném místě je jeden z klíčů vedoucí k úspěchu i neúspěchu. Když budete na náměstí, kde se rozdávají peníze, tak takovou hodnotu bereme za úspěch, tedy pozitivní působení na naše libido, které následně prostřednictvím své osoby šíříme dál. Jenže být na místě zločinu bereme za neúspěch, tedy negativní působení, které následně prostřednictvím své osoby šíříme dál. To znamená, že naše osobní projevy emoční nálady, ať kladné či záporné, tak šíříme dál tak, že ovlivňujeme emočně druhé. Toto přesně vytváří média prostřednictvím televizních obrazovek. Jak již bylo výše napsáno, tak emoce jsou o uspokojování osobních potřeb v pozitivním směru vnímání, nebo o ztrátu uspokojovacích nástrojů v negativním směru vnímání. Tím se dostáváme do další části emočních hodnot, což je samotná obava, a strach, která v každém z nás vytváří automatickou prevenci pro co nejlepší přežití, a tedy zajišťuje zachování našich sobeckých a materiálních hodnot, o které bychom mohli přijít. Aniž by si média tuto rovinu uvědomovala, tak neustále veřejnost informují o kladech a záporech ve společnosti. A protože my sami jsme média, která našim vizuálním vnímáním za pravdu a realitu bereme vše, co sami vidíme, tak stejným způsobem vnímáme (přijímáme) informace prostřednictvím televizních přijímačů, které nám ony informace zprostředkovávají tak, jako bychom je sami prožili, byť se nás nijak nedotýkají. Jen si představte fakt, že ve stejný moment byste byli u každé události, kterou TV odvysílala? Ale nějací lidé tam byli že? Vy ne, ale i přesto na informace z TV emočně reagujete. To znamená, že když po dobu 20 -ti let budeme každodenně vidět, jaké lumpárny se u nás ve státě dějí, tak si v sobě vytvoříme jakousi prevenci, která by měla zajistit, aby se nám toto nestalo, nebo abychom byli více ostražití apod. Co se ale v lidech pevně změnilo, tak občanská nedůvěra, a to jen díky všem publikovaným negativním zprávám. Je to naše nejúčinnější preventivní opatření, kterým si mylně myslíme, že jsme nad tím vším vyzráli, jen proto, že se nás negativa osobně nedotkla. A pokud se nás dotknou, tak zjistíme, že naše prevence absolutně selhala.

Celá ideologie spočívá v daleko propracovanějším systému, než se člověku zdá. Představte si, že někdo bude v ČR unášet malé děti a policie bude bezradná. Jak to na vás bude působit? Co vše za opatření učiníte, aby se to nestalo vám a vašim dětem? A nyní extrém. Co se ale stane, když média odvysílají, že všechny děti (cca 85 dětí) byli brutálně zabiti a vrah který byl dopaden, vyvázne z trestu umístěním v blázinci, nebo maximálně dostane doživotí? Politici v návaznosti vytvoří referendum o trestu smrti, aby bylo dosaženo opravdové spravedlnosti. Jak budete hlasovat Vy? Předpoklad je, že budete hlasovat pro trest smrti, protože jste informace o vrahovy měli servírované každodenně po dobu x měsíců a soucítili jste s rodiči obětí. A hlavně, osobně se vás informace dotýkali, načež jste reagovali větší ochranou vlastních dětí. Ale co když žádný brutální vrah nebyl? Co když politici potřebovali pro své plány oficiálně zavést trest smrti a proto médiím dali informace o neexistujících obětech, kde v TV vidíte figurínu pod plachtou. Vždy je na místě první policie, záchranka a pak teprve média? Věříte tomu, co média servírují a tím se projevuje i vaše emoční stránka, která upravuje vaše osobní názory, které by za jiných okolností byli odlišné. Takto pracuje vláda a takto se působí na lidské emoce všude na světě. Lidem se servíruje jen to, co je pro vládu potřebné. Bez problému zorganizují sesazení nepohodlných osob prostřednictvím médií a zneužijí emoční stránku lidí. Lidé díky vštěpeným hodnotám ze školy, co je správné a co špatné, tak prostřednictvím veřejného mínění onu osobu předem odsoudí. Úplatky, upřednostňování státních zakázek, teroristické útoky apod. Můžete si sami vybrat. To je síla režimu demokracie. To je ta svoboda, kde se každý občan rozhoduje na základě vlastního úsudku z přijímaných informací. Vy sami jste se svobodně, dobrovolně a bez nátlaku rozhodli ke změně...              Nebo že by ne? ?? ???

Dobrá a špatná nálada je dobrým nástrojem ovlivňující náš úsudek a úhel pohledu na svět. Například dobrá nálada podporuje laxní přístup, větší benevolenci, volnomyšlenkářství, apod. Naopak špatná nálada podporuje roztržitost, stres, nesoustředění, a chaos. Abyste si vytvořili jasný názor, uvedeme příklad.:

Určitě jste za svůj život měli den blbec a naopak perfektní den. Den blbec funguje asi tak, že nic se vám nedaří, vše vám padá z rukou a vnitřně cítíte, že nejste ve své kůži. Cestou do práce máte samou smůlu, kde neustále stojíte na červené a v kolonách. Neustále hlídáte čas, abyste do práce nepřišli pozdě apod. Naopak den perfektní začíná krásným probuzením, kde vše zvládáte v předstihu. Vnitřně se cítíte být svěží a plni síly. Cestou do práce máte všude zelenou a prozpěvujete si písničku z rádia.

Ale ono to je trošku jinak. Když se pořádně zaměříte na to, co se vám děje, tak při jízdě autem do práce při dni perfektním, ať stojíte na červené, nebo jedete na zelenou, vy to nijak neřešíte. Faktem je, že jste upnuty na jiné hodnoty ze společnosti, než při dni blbec. Totiž veškeré zákonitosti ať pozitivní, tak negativní na nás působí vždy stejně a stejně je i prožíváme. Jenže při dni blbec vnímáme ty negativní, jakoby pozitivní vůbec nebyli a při dni perfektním ty negativní přehlížíme, jakoby nebyli. Semafory podvědomě vnímáme podle barev. Zelená pozitivně, červená negativně, oranžová pozitivně. Dále je potřeba si uvědomit další hodnotu. Systém semaforů je nastaven časově, to znamená, že zpozdíte-li se o půl minuty, jste na červené. Většina lidí, tím je myšlena ta kvantita každodenně jezdících do práce, tak jezdí z domu ve stejný čas. S největší pravděpodobností jste schopni na první vaší křižovatce potkávat ty stejné tváře, každý den. Náhodná auta také nejsou náhodná. Například rozvoz novin, pečiva apod., má své každodenní trasy, které se opakují týdně a shodné zhruba časy. A jaká je pravděpodobnost, že zrovna některý z řidičů vašeho pravidelného času měl kolizi?

To tedy znamená, že den blbec a perfektní den je odrazem naší emoční nálady. Jedná se o docela dobrou zákonitost, kterou využíváme všude. Přesněji den blbec vzniká z našeho momentálního stavu, který nebyl něčím, nebo někým uspokojen. Samo uspokojení osobních potřeb a libida má jakési virtuální časové datum exspirace, které vyprchá a potřebujeme jej obnovit. To znamená, že každý uspokojovací nástroj nás nejen uspokojuje v něčem jiném, jinak., ale i jinak dlouho. Samotné jinak dlouho se rozlišuje na momentální uspokojení osobních potřeb a libida a dobu kdy nám onen pocit uspokojení pocitově vydrží. Nazvěme tyto dvě rozdílné časové hodnoty dobou exspirace. To znamená, že po určité době každé uspokojení potřebuje nahradit (obnovit) dalším uspokojením. To znamená, že den blbec vzniká na neuspokojených osobních potřebách, které jsou dlouhodobě po datu exspirace neuspokojeny. Většinou se jedná o hodnoty, které nejste sami schopni uspokojit, a jsou závislé na třetích stranách. Může se jednat o hmatatelné, cítěné, chuťové, prožívané, existující nástroje. Může to být cokoli. A protože nikdo nepřemýšlí o tom, jak dobrá a špatná nálada vzniká, tak nikdo nemůže ani vyhodnotit veškeré uspokojovací nástroje a nalézt tu konkrétní, která zapříčinila svoji neaktivitou den blbec.

Na den blbec je jediné možné řešení, jak se jej zbavit. Uměle si začněte všímat kladů. Buďte laxní a zdravě lhostejní. Začněte se uměle radovat a dělat si legraci sami ze sebe. Zasmějte se sami sobě. Začněte si zpívat a neustále zvyšujte hlas, který by měl skončit po uvědomění velkého vybočení opět smíchem. Tím by měl den blbec skončit.

Emoce mají jedno velké mínus, což je citová bolest. Ale o tom se dočtete v sekci: Partnerské vztahy - Aklimatizace. Opět vedením společnosti úmyslně a mylně poskytnutá data prostřednictvím učební společenské šablony.