Každý den vstáváme a vydáváme se stejnou cestou, jen proto, abychom žili stejný život, jako byl ten včerejší. Než jsme dospěli, tak každý den byl pro nás novým dobrodružstvím. Něco se ale změnilo. Dříve byly naše dny bezčasé, nyní jsou pevně naplánované. Takhle to vypadá být dospělý a volný? Jsme skutečně svobodní v takto vytvořeném a zaběhlém systému? Jídlo, voda, země a ošacení. Tyto základní prvky, které potřebujeme k přežití, jsou ve vlastnictví korporací, státu a jiných lidí než jsme my. Nepatří nám jídlo na stromech, čistá voda v řekách, ani země na postavení domu. Když se pokusíme vzít si to, co Země poskytuje, a to jinou cestou než nastaveným systémem, tak nás zavřou. Tak se raději řídíme jejich pravidly. Poznáváme svět čtením učebnic, kde roky sedíme v lavicích a opakujeme přesně to, co nám říkají. Jsme neustále testováni a hodnoceni jako vzorky v laboratoři. Vychováváni tak, abychom nevybočovali, abychom dodržovali pravidla. Jejich pravidla. Pravidla, která vyžadují, abychom byli všichni stejní. Chytří tak akorát, abychom dokázali pracovat, ale ne tolik chytří, abychom se ptali proč. A tak pracujeme a pracujeme až nám ani nezbývá čas na život, na který vyděláváme. A takto žijeme až do dne, kdy jsme příliš staří a vyčerpaní. V takovémto stavu nám nezbyde nic jiného než umřít a smířit se s faktem, že naše děti převezmou naše místo ve stejné Hře. Pro nás samé je naše cesta jedinečná. Avšak společně nejsme nic než lidské farmy produkující palivo. Palivo, které živí elitu. Elitu, která se skrývá za loga velkých korporací a politické strany. To je jejich svět. A jejich nejcennější surovina není v zemi. Jejich nejcennější surovinou jsme my, lidé. Stavíme jejich města, řídíme jejich stroje, válčíme v jejich válkách. Přesto ale peníze nejsou jejich motivací. Jejich motivací je moc a její udržitelnost. Peníze jsou pouhým nástrojem, kterým nás mohou ovládat. Bezcenné papírky, které nás zprostředkovaně nakrmí, přepraví, zabaví a dají pocit svobody. Dali nám peníze a my jim dali na oplátku celý náš život a celý náš svět.

Média a povinná školní docházka mají společné základy v poskytování a v přijímání informací, a to prostřednictvím vizuálního vnímání každého člověka. Je třeba si uvědomit, že každý člověk je médium vstřebávající veškeré informace, které osobně vidí, slyší, cítí a prožívá. Onen vizuální obraz je velice důležitý pro nastavení lidských hodnot a tvorbu názorů. Ve spojení s patřičným tokem cílených informací, o kterých se ve společnosti nepochybuje, se u každého člověka vytvoří jednosměrný názor a úhel pohledu na systém, společenství a svět jako takový. To znamená, že budeme-li na každého působit stejnou informační silou, vytvoříme u každého stejné informační mantinely, které zajistí jednosměrný úhel pohledu na směr informačního toku. Již v předchozích sekcích jste se mohli dozvědět, že se neustále opakuje argumentace v podobě ovlivňování lidí prostřednictvím povinné školní docházky, která je směřována na potlačení dětské kreativity a vytváření takových hodnot, které státu zajistí, poslušné, oddané občany dodržující nastavený systém. Hodnot, které zajistí řádné začlenění každého občana do pracovního poměru a tím zajistí závislost na systému s pravděpodobností začlenění do chudé sociální vrstvy. Hodnot, které každému člověku jasně nastaví pravidla pro rozlišování toho, co je správné a špatné. Nedovedete si představit, co vše v nás ovlivňuje a mění učivo z povinné školní docházky.

Naši rodiče, kteří prošli stejným procesem výchovy, svojí příkladnou výchovou k nám účinně dotváří celý učební systém úpravou našich informačních hodnot. Tomuto se říká trend lidských hodnot, kde si člověk myslí, že jeho názory a činy jsou správné. Přitom je největším padouchem v celém ekosystému právě člověk, který se ustanovil jako pánem nad celou planetou. Uznává jen sám sebe a likviduje vše co je kolem něj, jen pro vlastní potěchu a užitek. Jak je možné, že na planetě plné miliónů druhů živočichů, vidíme sami sebe jako jediné, kteří myslí a cítí, na kterých záleží? Tím člověk dokazuje, že nedokáže žít po boku ostatních životních forem na naší planetě. Jakoby život představovali pouze lidé. V našich dějinách se stále opakuje víra, že některé životy jsou podřadné ve srovnání s jinými, například černoši. Vždy jsme měli problém přijímat ty, kteří nejsou stejní jako my. Připustit si, že by se s ostatními nemělo zacházet jinak, jen protože jsou jiní, například židé, Romové apod. Když se srovnáme s jinými živočichy, říkáme, že díky technologiím jsme pokročilejší. Zdá se, že jsme pokročili zejména ve schopnosti ničit svět kolem nás (sebe). Když se podíváte kolem sebe, vidíte tak málo života. Většinu nám známých zvířat, jsme viděli jen na obrazovce. Je zvláštní, že je nazýváme "zvířata" a sami sebe "lidé". Jako bychom byli dvě naprosto rozdílné formy života, nemající nic společného. Díváme se na ně, jako na nebezpečné predátory a sami sebe jako na lidi. Jejich činy pokládáme za "barbarské", zatímco ty svoje za "tradici". Jenže zatímco oni zabíjejí, aby přežili, my zabíjíme pro naši potěchu a označujeme se za civilizované. A nejenže zabíjíme, my dokonce ostatní množíme, abychom je zabili. Ne protože bychom potřebovali, ale protože máme rádi tu chuť jejich masa, vzhled v podobě módních doplňků, pocity, které tím vším získáváme. A pokud vnímáme život jako pouhý objekt mající určitou peněžní hodnotu, pak je těžké vidět nějakou hodnotu v životě samém. Proč se rozčilujeme nad zabíjením některých druhů zvířat, když na druhé straně jsou vražděny jiné, a tam ani nemrkneme? Proč zuříme nad představou kultury, kde jedí psy, ale smějeme se, když jinde odmítají jíst krávy, nebo vepře? Naše představa "normálnosti" se mění podle toho, kde žijeme, přitom naše touha být "normální" je vždy stejná. Jen v jediném okamžiku kritizujeme svoje předchozí přístupy a jednání, a to když se změní normy. Žijeme v zemi, kde je normální dostat rakovinu, být obézní, trpět srdečními nemocemi. Zcela očividně je cosi špatného na tomto způsobu života, který označujeme za "normální". Ale my jiný způsob života neznáme. Známe jen to, co nás naučila učební společenská šablona. Kam až naše paměť sahá, vždy jsme pojídali zvířata. Jako malé nás ve škole učí, že z masa získáváme bílkoviny a sílu. To samé můžeme získat z jiných potravin, kvůli kterým nemusíme zabíjet, ale to nám nikdo ve škole neříká. Jen zřídka slyšíme o četných studiích prokazujících souvislost mezi nemocemi a konzumací masa. Nebo o tom, kolik jídla a půdy promrháme vykrmováním námi pojídaných zvířat. Když celý život pijete mateřské mléko jiného zvířecího druhu (kravské a kozí mléko), nikomu se to nezdá divné. Je to normální. Je to něco, co jsme vždy dělali, a my tradice nezpochybňujeme, naopak. My je vzýváme. Jenže kdybychom nikdy nezpochybňovali dřívější tradice, nevyvíjeli bychom se dál. Není vám špatně z tohoto politicky korektního a zároveň morálně zvráceného světa? Světa, kde se bojíme, že ostatní urazíme slovy, ale nebojíme se, že se jich dotknou naše činy. Světa, ve kterém všichni chtějí vyřešit problémy, ale nikdo nechce přiznat, že on sám tyto problémy způsobuje. Naše rozhodnutí mají mnohem větší dopad, než si myslíme, ale my jsme se rozhodli důsledky svého chování ignorovat. Někteří lidé si myslí, že bychom se mohli změnit. Ale čím více se člověk nad touto otázkou změny zamyslí, začne si klást zásadní otázku: "I kdybychom se změnit mohli, a byli nám k tomu nakloněné veškeré okolnosti, STÁLI BYCHOM O TAKOVOU ZMĚNU? Možná jsme prostě takový. Už od počátku jsme na Zemi nebyli schopni žít po boku ostatních forem života. A bez ohledu na to, jak dalece jsme se vyvinuli, se toto nikdy nezměnilo. Kdyby byl příběh Země filmem, lidé by byli jasnými padouchy. A stejně jako každý velký padouch si i lidé vždy odmítali připustit, že by oni byli těmi špatnými. Každá generace přichází na svět s tím, že zrovna ona všechno napraví, jenže později se i na ni vzpomíná kvůli tomu, co udělala špatně. Dnes máme více informací, než kterákoli generace před námi. Jenže k čemu jsou nám odpovědi, když nikdy nezačneme pokládat ty správné otázky? Nikdo z nás se nemohl rozhodnout, zda se narodí. Nikdo z nás se nemohl rozhodnout, čím se stane. Ale všichni se můžeme rozhodnout změnit, čím jsme se stali.

(autor předlohy: Spencer Cathcart; úprava předlohy, změna a doplnění textu: Petr Fabián)

Pochopili jste plně výše obsažená fakta? Uspořádali jste si správně myšlenky? Pro správné pochopení nesmíte rozporovat tyto fakta, nebo hledat protiargumenty. To jsme učinili za Vás, a proto se s výše uvedeným plně ztotožněte. Zamezte chaosu ve své hlavě.

Pokud jste výše uvedené informace plně nepochopili, doporučujeme vám zakoupit si knihu Podnikatel Vs. Podvodník. Lepší, sofistikovanou kuchařku na odhalení vlastních nepravd, které udržujete ve vaší hlavě, nenaleznete. Nezapomeňte, že nám byla spousta zkreslených informací od malička servírována našimi rodiči jako pravda pravdoucí, kteří taktéž tyto mylné informace nabyli od vlastních rodičů, přátel, známých a celkově od společenského naučného a mediálním systému. A věřte, že kniha vám nabídne daleko více propracovaných informací, než ve zkratce nabízí tento web.

Team EveryOne "Chaos in my head"