Sobectví a materialismus
Předmluva k "Chaos in my head" 1 ze 3: Vše co potřebujete znát pro následné pochopení webu
Na odhalení vlastních mystifikací stačí použít extremistické příklady. Nejsem vůbec sobecký, protože pravidelně finančně podporuji charitu a handicapované děti apod. A protože nejsem sobecký, tak jim dám úplně vše, co mám a budu na nule. Ne, sobecký jste a jen jste onou dobročinností uspokojili svoji osobní potřebu, která vás vnitřně naplnila. Takto pracuje náš přirozený pud v podobě sobectví a materialismu. Každý si chce přirozeně zvyšovat životní standard a dělá vše proto, aby si jej zachoval. No a co měl dělat dříve král nebo královna pro zachování svého postu? Co kdyby někdo z podřízených mu jeho královské křeslo záviděl? No a to je kořen celé problematiky. Aby mu nikdo nezáviděl jeho post, přesněji, aby mu jej nikdo nesebral, tak různé vůdcovské generace vytvořili několik ochranných opatření, které měli zajistit zachování vůdcovské pozice. Tedy, aby nikdo nebyl na stejné úrovni jako jsou oni sami. Tedy systém na zachování podřízeného stavu. Je potřeba plně chápat tento fakt, a tak si ve zkratce sdělíme onen prapůvod změny, který je nezbytný pro vaše plné pochopení, co se vlastně u nás stalo, jak a proč.
Když se kolonizovala území, tak byl vždy jeden vůdce, za kterým všichni šli. Obrovská důvěra v jednoho velitele. A protože byl ten nejhlavnější, tak měl důvěru všech podřízených, že se o ně postará a v případě nájezdníků je i ochrání. Dříve šlo víceméně o hodnoty produkce potravin a přežití v pravém slova smyslu. Ale již v té době existovali peníze a fungoval vojenský žold. Tedy, aby kolonie byla schopna prosperovat, tak musela nad rámec jakéhosi barterového (směnného) obchodu v kolonii expandovat na jiný trh, aby si zajistila finance na případné najmutí žoldáků. To se realizovalo ve formě odvodů za využívání darovaných pozemků a z prodeje každého zboží, včetně pronájmů z využívání cest apod. Jenže poddaný si svého velitele natolik hýčkali, že tímto způsobem se onen velitel dostal do pozice extrémně majetné. To víte, když mu každý pravidelně odevzdal nějaký ten peníz, potraviny..., a k válce nedošlo... Jenže i v kolonii začali šarvátky. Jeden měl 3 syny a druhý byl sám. Jeden vyprodukoval více než ten druhý a započala nejen závist, ale i soutěživost. Proč by měl pomáhat sousedovi, když si to poctivě rukama vydřel? A protože byly daňové odvody neustále vyšší a vyšší, tak vznikali první vzpoury. Velitel pro svoji ochranu si pořídil pravé i levé ruce, a ukázkou své síly držel lid pod kontrolou. Jenže lidí bylo stále více a více, což se ukazovalo nejen na stále více se plnící kase, tak musel zajistit, nejen aby ho nikdo z postu nesesadil, ale musel zajistit, aby jeho rodina ve vedení pokračovala. Nikdo z nás by určitě nechtěl, aby po naší smrti naše rodiny o vše námi vybudované přišli, a tak do systému vložil informaci, že on je vůdce a kdo jiný než jeho vlastní krev by měla ve vedení pokračovat. Lid byl tímto uspokojen, kde si již v té době lid uvědomoval urozenost a obyčejnost. Jenže to si lidé takto nastavili sami vlastní přirozeností. Nelze to ani jinak vytvořit. Pud každého člověka na jakékoli pozici pracuje stejně. Udržet si nynější pozici za každou cenu a snažit se dostat na ještě lepší pozici, která přinese ještě větší výhody než tato momentální. A to jen proto, že je každý člověk sobec a materialista. Všichni myslí pouze sami na sebe a na vlastní rodinu, která je taktéž o sobeckosti. Ale o tom se dozvíte až v jednotlivých bodech pod tímto textem a v jiných sekcích. Velký zlom nastal po Francouzské revoluci, kde monarchové vymysleli velmi propracovaný systém školství, který byl v té době pouze v rukou katolické církve, alespoň v západním křesťanském světě. Tuto událost znáte pod pojmem osvícený despotizmus, což bylo na přelomu 18 a 19 století. Tehdy bylo vytvoření pojetí vzdělání, které je veřejné, bezplatné a povinné. Školy jak je známe dnes, vznikly na konci 18 a na začátku 19 století v Prusku. Aby se zabránilo revolucím, jako těm ve Francii, monarchové nastolili určité "osvícení", aby uspokojili lid, ale zároveň zachovali absolutismus. Pruská škola byla založena na silném oddělení tříd a kast. Její struktura, podobně jako ve Spartě, prosazovala disciplínu, poslušnost a autoritářský režim. Co tito poučení despotové hledali? Poddajné a poslušné lidi, kteří by mohli být cvičeni pro války, ke kterým občas docházelo mezi rozvíjejícími se zeměmi. Například Kateřina Veliká povolala do Ruska francouzské encyklopedisty, aby školský systém sestavili. Diderot, který byl z nich nejslavnější, nepřipravoval tento soubor podkladů pro výchovu občanů, ale poslušných poddaných těchto států. Zprávy o úspěšném vzdělávacím modelu se rychle šířily a během několika let američtí a evropští pedagogové navštívili Prusko, aby model kvalifikovaně převzali. Časem se z něho stal mezinárodní model. Mnoho zemí dovezlo tento moderní systém jako veřejné vzdělávání pro každého, které je rovnoprávné, přičemž podstata samotného systému vzešla z despotismu, který hledal, jak zachovat stávající elitářské modely a rozdělení tříd. Takový byl zrod veřejného školství, a ten může za naše skreslené názory na jednotlivé úhly pohledu. Lidé byli oklamáni mocnými, kde se jim školství prezentovalo jako rovnoprávné, ale ve výsledku šlo o jednodušší řízení lidí, pomoci intelektuální úpravy myšlení. Těch výhod na základě povinné školní docházky je více, ale jen si představte, když se proti vám postaví blbec se zbraní v ruce. Jak a kterými argumenty ho přesvědčíte, aby nestřílel, když si tento nevzdělanec ani neuvědomuje následky a dopad svého jednání? A co taková masa hlupáků, kterým se nelíbí daně apod.? Ale pokud by se před vás postavil intelektuálně upravený člověk se zbraní v ruce, tak máte 80% šanci ho od jeho úmyslu odradit. Pokud budeme na lidi působit stejnou silou, budeme předem vědět jejich úmysly a reakce. Zároveň lidé budou vědět, co mohou a co nesmí.
Přesně v tomto systému školství se hodnota lidské sobeckosti upravila. Toto je správné, toto je špatné, ten je altruista a tenhle zase sobec... Dobré a zlé je základem pro jakýkoli režim. Stanovení takových základních hodnot, podle kterých by každý člověk již automaticky odděloval dobré od špatného, byť podle přirozených pudů je vše co činíme negativní, určeno pouze a jen pro naše osobní uspokojení. Určitě i vy si ze školy pamatujete na učební nauku co je správné a špatné, co je dobro a co je zlo. Kdo je sobec, a kdo není. Já osobně si toto pamatuji, a to je jeden z klíčů podle kterého se upravilo myšlení lidí. Nedovedete si představit jak tento učební nástroj ovlivnil řadu jiných myšlenek. A kdo by toto zpochybňoval, když mi ještě dávno před povinnou školní docházkou vlastní rodiče říkali, tohle není správné, to se nedělá, a tohle je správné.....
Úprava chování, která se samovolně šíří prostřednictvím lidí (což účinně dotváří učební společenská šablona, která nám zatemňuje mozek a vytváří tak neexistující informační bariéry), ze situací které mají jednoduchá řešení, lidé vytvářejí takřka neřešitelnou situaci, kterou často vkládájí do mysteriózních hodnot. Podívejme se na ony hodnoty lépe.
Absolutně každý člověk je sobec a materialista, kde mu jde pouze o sebe samého a jím prožívané skutečnosti. Člověk dnes, je obrovský požitkář. Každý člověk chce vše co se mu líbí vlastnit, činit, užívat a prožívat. Tím, že se mu něco líbí, vlastní to, užívá, činí a prožívá, tak uspokojuje své osobní potřeby a libido. Avšak člověk i činí věci, které sám nechce, jen proto, že musí. Například vykonává zaměstnání, které mu nevyhovuje. Člověk a jeho uspokojování osobních potřeb je základem pro jeho životní styl. To platí pro absolutně vše. Partner se nám musí líbit, musí nám vyhovovat po stránce intelektuální, názorové, povahové, sexuální, atd. atd. Mě se musí líbit, mě musí vyhovovat. To samé platí pro druhou stranu. Vy se musíte líbit protějšku, vy musíte protějšku vyhovovat... Jenže ono to jde ještě o kousek dál.
Důležitá definice zní: Čím větší portfolio partnerových hodnot (požadavků) jsme schopni uspokojit a čím častěji ony hodnoty budeme opakovat, tím rychleji vzniká partnerova závislost na námi uspokojovacích nástrojích. Čím větší portfolio životních hodnot mají partneři společných, a čím častěji ony hodnoty ve formě vzájemného uspokojení budou opakovat, tím rychleji vzniká vzájemná závislost, kterou můžeme nazvat harmonickým vztahem.
Základní klíč k lidskému myšlení zní: To co neustále vnímáme, nebo svojí činností vykonáváme, tím se vnímaná, nebo vykonávaná informace dostane do našeho podvědomí, a v ten moment s informací souhlasíme a přijímáme ji za svou, a to i s vědomým nesouhlasem.
Přesně na tomto základě společenská šablona naučila člověka vnímat pozitiva a negativa, která ve své podstatě vůči osobě sobě samé neexistují. Existují pouze v úhlu pohledu na druhou osobu. Pokud je každý člověk sobec a vykonává dobré, nebo špatné věci, tak vždy uspokojuje své osobní potřeby a libida. I člověk, který vykonává zaměstnání, které vykonávat nechce, nebo jedinec který krade, tak vše vykonává právě z důvodu uspokojení svých osobních potřeb, které vznikají z výše uvedených definic. Hlavní motivací jsou peníze, které za svoji nesouhlasnou aktivitu obdrží, a protože činnost vykonává neustále dokola, tak se ona činnost stane jeho přirozenou součástí, se kterou podvědomě souhlasí (jinak by ji již nikdy nevykonával). To že s činností jedinec vědomě nesouhlasí, je pouze myšlenkový přežitek, který si jedinec v hlavě uchoval díky dokonalému působení naučených informací ze společenské učební šablony. Uvědomuje si, že činí společensky špatnou věc a vytváří mu to v hlavě pouze chaos, který v praxi u jednotlivce vidíme v podobě nějakého názoru a následného jednání, které je v rozporu s jeho názorem. Přeci každý člověk, když se naučí nějakou činnost, tak po určité době si onu činnost osvojí, ať ho baví, či nebaví. V momentě, kdy ji vložil do podvědomí, tedy samotnou činnost přijal za svou a souhlasí s ní, tak již nepřemýšlí o základech činnosti, ale o zefektivnění a usnadnění činnosti.
Společenský systém nám připravil takřka neomezenou nabídku produktů, které podporují naši pudovou přirozenost a my tím že ji neustále využíváme, tak si neuvědomujeme, že právě naším neustálým využíváním, prohlubujeme naše negativní pudy. Čím více a častěji vnímáme negativní informace, tím rychleji nám zevšední. Vložíme je do podvědomí a souhlasíme s nimi. Tedy negativní informace jsme přijali do společnosti, jako běžný a normální jev, a proto nám přijdou normální. Již je společensky přijímáme, byť s nimi vědomě nesouhlasíme.
Definovat v dnešní době, co je dobro a co zlo je pro každého člověka banalitou. Jenže vezměme to podle našich přirozených pudů, které jsou hodně nadřazeny nad společenskou šablonou. Budeme brát fakt, že společenská šablona naučila člověka vnímat pozitiva a negativa, která ve své podstatě vůči osobě sobě samé neexistují. Tedy bude pouze negativum. Pokud člověk myslí pouze na své osobní potřeby, na své uspokojení libida, na své prožitky apod., tak se jedná o sobecké chování, tedy negativum. To že chceme, aby náš partner, nebo partnerka prožívali to co my, je pouze o tom, že se nám něco líbilo, nebo líbí a chceme, aby partner, nebo partnerka sdíleli stejné pocity. Stejně vždy partnera, nebo partnerku pečlivě studujeme (sledujeme), kde jeho, nebo její chování nám prozrazuje, zda na ně onen prožitek působí stejně, jako působil, nebo působí na nás samotné. Ale to neznamená, že nejsme sobci. Pokud uvidíme, že stejné pocity nesdílí, tak nejsme vnitřně uspokojeni a cítíme se být zklamáni. Zároveň vnitřně cítíme, že jsme vytvořili chybu, která by nás mohla o onen vztah připravit, tedy připravit nás o uspokojující nástroje, a proto chybu již neopakujeme. (Více se o vztazích dočtete v sekci: Partnerské vztahy).
Dobro a zlo je tedy bráno jen podle společenské šablony, a pokud vydefinujeme pravou povahu člověka, tak podle společenské šablony jsme všichni sobci, materialisti, tedy naše jednání a přístup ke všemu je negativní. A nyní onen nástroj, který je velmi složitý k pochopení, protože nejsme schopni pochopit tvrzení, že člověk, který pomáhá druhým, a to nezištně by se měl podle společenské šablony dopouštět negativního jednání. Je to jednoduché. Veškeré jednání člověka má nějaký hnací motor, kvůli kterému to činí. Například pomoc handicapovaným dětem. Vyberte si sami nejpravděpodobnější scénář.:
- Myslíte si, že člověku, který pomáhá postiženým dětem, jde pouze o ty konkrétní nemohoucí děti?
Anebo jde člověku o uspokojení osobních potřeb, které vyvstanou ze situace, že někomu pomohl a ony děti bere pouze jako nástroj ke svému uspokojení?
Myslíte si, že důvodem člověka, který zastavil u autonehody, byla vědomost zákonné povinnosti, nebo se samotná nehoda stala náhodně vyvstalým nástrojem pro samotné uspokojení osobních potřeb zachránce?
Jaký je náš pravý důvod, na základě kterého se rozhodneme někomu pomoci v nouzi, ať je to kdokoli? Co vyžadujeme za onu pomoc a co z toho my osobně máme? Někdo požaduje osobní publicitu, někdo jen reklamu a zviditelnění, ale někdo jen osobní uspokojení. Ale proč? Že by vlastní svědomí? Lidská mysl je velice složitá, ale zároveň je velice jednoduchá. Pokud vezmeme základní pud člověka přežití a jím úzce provázané pudy, který tento slovní význam v sobě nese, tak máme klíč ke všem problematikám lidství. Ke vztahům, k obchodu, ke kriminalitě apod. Jenže pokud je to tak jednoduché, tak proč je vše prezentováno tak složitě? Pokud byste měli klíč pro jakékoli řešení, nepotřebovali byste tento systém, nebyli byste na něm závislí, což oligarchové nechtějí. Pravdou je, že lidé činí pouze to, co sami chtějí a pouze to, co je vnitřně uspokojuje. To co se Vám nelíbí, tak činit nechcete a nebudete, byť vám to nařizuje zákon. Čím více negativních věcí bude ve společnosti působit, tím rychleji je přijmeme za vlastní a stanou se naší přijímanou součástí. Tím vedení společnosti vždy zvýší laťku negativ.
Co je nutné k sobectví a materialismu dodat? Samotné uspokojení osobních potřeb a libida je o materialismu. Onen chtíč něco prožívat, nebo vlastnit, je o sobeckosti. Samotné uspokojování osobních potřeb má jeden extrém, který se na první pohled zdá jako nezištný. Již zde bylo napsáno, že člověk když pomáhá druhým, tak si uspokojuje své osobní potřeby. Ale co se děje v takové situaci, kde člověk v televizi uvidí reportáž o chlapci, který tragicky zahynul v plaveckém bazénu v Liberci? Tam jej nasálo odvodňovací potrubí a tlak proudu vody byl natolik silný, že chlapci drtil hrudní koš a nedovolil se chlapci ani nadechnout (nasát vodu do plic)? Pokud je člověk hodně kreativní, tak se během pár vteřin dovede do situace, kterou onen chlapec prožil vžít, a v ten moment na každého padne obrovská tíseň a úzkost podpořená bezmocí? Ihned takového človíčka litujeme a soucítíme s ním, byť se jedná o cizí osobu. Co se to v nás děje? Proč se tak cítíme? Proč máme tendenci bezmoci a chaosu? Je to jednoduché. Tím že jsme si představili, jaké to pro chlapce muselo být absolutně bezmocné a bolestivé, tak jsme onou představou prožili to samé co on, byť pouze útržkovitě a dle naší kreativity. Podle nejpravděpodobnějšího scénáře jsme prožili to stejné jako onen chlapec a zároveň jsme chlapcovu osobu vyměnili za sebe samé. Jen tak lze prožít v představách situaci někoho jiného. Tím jsme z cizího problému vytvořili problém náš osobní. A jak již víte, tak žádný člověk nemá tendenci řešit cokoli, co se ho osobně netýká. To platí absolutně na vše. Existují specialisti, kteří konkrétní televizní reportáží vtáhnou televizního diváka do děje problematiky, a to je stejné, jakoby jste onu problematiku osobně prožívali. Jenže vy jste ji neprožívali, pouze vaše mysl automaticky materiálně zapůsobila o prožité skutečnosti, která v tento moment byla virtuální a tím nás podstatně ovlivnila jak v názorech, tak v osobním přístupu. Tím jsme onu informaci vzali za osobní prožitek, který jsme přijali. Prožitek byl sice virtuální, ale po zbytek života na každém koupališti na tuto situaci budeme myslet a budeme o to více hlídat naše děti, abychom se této situaci vyvarovali. I takto činíme to co sami nechceme, ale byli jsme natolik ovlivněni cizím neštěstím, že nám naše přirozené pudy nedovolí jednak jinak.
Sobectví a materialismus, právo silnějšího a strach. 4 základní přirozené pudy každého člověka, podle nichž žijeme a vytváříme naše společenské hodnoty. Jak bylo řečeno, tak soukromníci a vláda tyto pudy zneužívají proti nám. Dobro a zlo je pouhý základ pro úpravu lidské mysli, kde dlouhodobým působením negativních informací ve společnosti nám nejen tyto informace zevšední, kde tyto negativní informace nebereme již negativně, ale pozitivně. Naučili jsme se s negativními informacemi žít, kde jsme si proti nim vytvořili vnitřní imunitu. A tím se naše povahy neustále zhoršují. Pokud se stanou, tak v nás již nevyvolávají osobní pocit strachu a bezmoci. Avšak pokud se stanou nám samým, přehodnocujeme náš dosavadní názor a dostáváme se do myšlenkového stavu, jakoby ona negativní informace se do společnosti dostala poprvé. Stát je zde od toho, aby tyto myšlenkové transformace šli pozvolna, společensky a plošně. Ať činíme vše pro své osobní uspokojení, tak strach a osobní konfrontace s negativy nás nejenže dostane do podřízeného stavu, ale donutí nás dobrovolně činit takové věci, které bychom za normálních okolností nikdy neučinili. A pokud v systému neexistuje na výběr jiná varianta než ta, kterou podporuje stát, tak nám nezbývá nic jiného, než z této jednostranné varianty vytěžit co nejvíce.
Sobectví nelze samostatně brát jako nástroj pro ovládání lidí. Vždy k tomu musí být nějaký materiální nástroj, i když se jedná o nehmatatelný produkt. A proto sobectví a materialismus bude obsažen i v jiných sekcích tohoto webu, abyste plně pochopili moc těchto nástrojů. A pokud o všem budete přemýšlet podle kontextu výše uvedeného, tak se dozvíte pravdu. Zjistíte jak, v čem a proč jsme neustále mylně informováni.
Pochopili jste plně výše obsažená fakta? Uspořádali jste si správně myšlenky? Pro správné pochopení nesmíte rozporovat tyto fakta, nebo hledat protiargumenty. To jsme učinili za Vás, a proto se s výše uvedeným plně ztotožněte. Zamezte chaosu ve své hlavě.
Pokud jste výše uvedené informace plně nepochopili, doporučujeme vám zakoupit si knihu Podnikatel Vs. Podvodník. Lepší, sofistikovanou kuchařku na odhalení vlastních nepravd, které udržujete ve vaší hlavě, nenaleznete. Nezapomeňte, že nám byla spousta zkreslených informací od malička servírována našimi rodiči jako pravda pravdoucí, kteří taktéž tyto mylné informace nabyli od vlastních rodičů, přátel, známých a celkově od společenského naučného a mediálním systému. A věřte, že kniha vám nabídne daleko více propracovaných informací, než ve zkratce nabízí tento web.
Team EveryOne "Chaos in my head"