Svoboda člověka a Demokracie
Svoboda člověka je tak složitá svojí obšírností na pochopení, že se raději zaměříme na prvky, které jsou vám toliko známé, díky kterým svobodu člověka pochopíte lépe. Když vyběhneme do ulic a budeme se dožadovat kolemjdoucích lidí odpovědí na otázku: "Co je to svoboda člověka", tak 94% dotazovaných odpoví, že svoboda člověka je o svobodě pohybu, o svobodě slova, o svobodě podnikání, o světě bez cenzury, a o světě práva na život. 5% odpoví, že svoboda člověka je o svobodném rozhodování na základě vlastního úsudku. Zbylé 1% odpoví totální nesmyslnost. Lidé nepřemýšlejí o vlastních hodnotách svobody, pouze papouškují převzatá slova provázející Sametovou revoluci, a proto naše republika vypadá, jak vypadá. Jenže k volbám chodí právě ta kvantita, která vůbec o svobodě člověka neví zhola nic, mimo hesel ze Sametové revoluce.
V roce 2016 jsme vyběhli do ulic a dotazovali jsme se řádově stovek lidí, všech věkových kategorií, v různých městech a regionech na svobodu člověka. Byli jsme odpověďmi zděšeni. Uvědomili jsme si, kdo o budoucnosti našeho národa rozhoduje. Při volbách, referendech, apod. Lidé si naivně myslí, že když mají stabilní zaměstnání, fešácká auta a rádoby finančně zajištěnou rodinu, tak jsou nejchytřejší na světě. Podle našeho průzkumu má 94% lidí za svobodu člověka "svobodu slova a svobodu pohybu". Jaký může mít naše společnost objektivní názor na sled důležitých událostí, když není schopna každou přijímanou událost konfrontovat s pravou podstatou svobody člověka? Lidé přijímají zákony a jiná nařízení prostřednictvím médií laxním přístupem. Dokud jim televizní moderátoři nedají podnět k zamyšlení na konkrétní situaci, tak lidé přijímané informace vnímají těžce, ale těžce flegmaticky a těžce pasivně. To je naše společnost. To je naše budoucnost. Dokud lidé sami nechtějí, nebo se jich to samých netýká, tak nic neřeší. Lidské chování a lidský přístup je velmi podobný televizi. Pokud je cokoli co lidé sami vyžadují a vyhledávají, tak je jejich vnímání v systému ON, tedy zapnuto. Avšak pokud lidé nemají zájem, protože se jich nic osobně netýká, tak jejich vnímání je v systému OFF, tedy není úplně vypnuto, ale je v úsporném pohotovostním režimu. Lidé obrovským způsobem zlenivěli. A nejen to. Z průzkumu jsme se dozvěděli, že spousta lidí ani o nový demokratický režim nestála. To je pravda naší společnosti. Každý, ale absolutně každý vám do očí řekne, že se za komunistů měl dobře. TAK NA CO SI TO HRAJEME? Nyní lidé mohou argumentovat, že si mohou dělat, co chtějí. Že je svoboda a pokud budou chtít být v režimu OFF, tak budou a nám je po tom velký H.v.o. To jsme to dopracovali že? Obhajovat naše osobní nedostatky klauzulí svobody, které využíváme tak jak se nám hodí. A jak by se vám líbilo, kdybyste vy, nebo vaše děti potřebovali okamžitou pomoc druhých, jinak byste umřeli, ale lidé by svobodně procházeli těsně okolo vás, protože by vám mělo být H.v.o po tom, co oni dělají? To už je něco jiného že? Protože se vás to osobně dotýká, že? Opět naše známé argumenty, že pokud se něco člověka osobně nedotýká, tak nemá tendenci cokoli řešit. Ano, toto je o svobodě člověka. Uvědomění, že bychom měli začít řešit věci, které se nás osobně netýkají, protože našim aktivním přehlížením, by se nás mohli dotýkat, ale na změnu by mohlo být pozdě, příliš pozdě. Pravdou je, že bychom některým křivdili. Jsou lidé, kteří jsou schopni řešit věci, které se jich osobně netýkají, ale těchto lidí je opravdu velice málo.
Opravdová svoboda člověka znamená být nezávislý na nikom a na ničem. Jenže tento pojem nezávislosti se nedá implementovat ve společenství lidí, které samo o sobě podporuje toliko závislostí. To by každý člověk musel tvořit samostatnou a nezávislou hodnotu, absolutně životně soběstačnou na vlastní osobě, kde by musel potlačit materialistické hodnoty (což se dá), a sobecké hodnoty (což se také dá). Tak v čem je problém? Problém je v Demokratickém režimu, který přesně tyto negativní hodnoty člověka vytváří. Nyní si říkáte, co je to za blbost? Vždyť demokratický režim je o svobodě člověka, který práva člověka zajišťuje a ochraňuje. K tomu byly vytvořeny základní listiny práv a svobod každého člověka, které jsou nedílnou součástí Ústavy ČR. Ale je tomu opravdu tak?
Jak již bylo napsáno v jiných sekcích, tak režim demokracie je v kořenech stejný, jako jiné režimy, které jsou nastaveny na.:
- Udržení politické moci a momentálního režimu.
Řízení lidí za pomoci režimem daných nástrojů.
A jak již bylo napsáno, tak základem pro řízení lidí a udržitelnost státu je správné informační působení na veřejnost, což se vytváří povinnou školní docházkou hned u dětí, kde se děti učí být poslušný, dodržující státem nastavené mechanismy a pravidla. Vše je účelně dotvářeno samotnými rodiči, kteří si prošli stejným procesem výchovy. Povinná školní docházka na každého působí stejně, tak aby se nikdo neodlišoval a směr jeho sociálního začlenění byl ve stejné sociální vrstvě, tedy: chudé sociální vrstvě, protože jen tato sociální vrstva zajišťuje státu udržitelnost. No a tuto vrstvu člověk bere jako normálnost, jako základ, jako absolutní rovinu a hodnotu každého člověka. Avšak, někteří lidé chtějí více než pravidelnou výplatu, ale i s těmi si stát poradil. S kým si stát neporadil, je bohatá sociální vrstva. A proto vnímáme bohatého jako někoho více atd., atd. V dospělosti se lidé řídí prostřednictvím médií, kde se kontroluje veřejné mínění lidí a podle toho se upravují veškerá nastavení. Kde zde vidíte svobodu člověka, nevíme, ale vy to asi víte lépe než my, a proto nám to dokážete nevyvratitelně vyvrátit. Že ne? Nevadí, nikdo není dokonalý, ani my nejsme výjimkou.
Svoboda člověka by podle demokratického režimu měla vycházet nejen z Ústavy ČR, ale i ze základních listin práv a svobod. Jenže hned v prvním článku ve druhém odstavci se práva svobody zříkáme. Dále ve článku pátém je také krásná věta: (Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.) Jistě si někteří z vás vzpomněli na článek v sekci: Politická moc od Františka Matějky. Jenže i zde vidíte, že jakákoli hodnota jiného politického režimu, byť by byl svobodnější, není svobodně přípustná. Krásný je také článek druhý, kde se v první větě píše: (Lid je zdrojem veškeré státní moci;), krásné že? A článek devátý je vůbec nejúžasnější:
(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. (To je v pořádku)
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. (To není v pořádku)
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu (To není v pořádku)
Nechme rozebírání Ústavy u ledu, byť Ústava je nastavena pouze jako dokument k udržení demokratického režimu a následných zákonů, nikoli práv občanů, apod. Stačí jiný úhel pohledu. Dnes již víme, že je to ten správný, protože se situace přesně ubírá směrem k potlačení práv lidí. Jenže lidé neslyší naše volání, protože si myslí, že se jich to netýká. Podívejme se na hodnotnější věci, které se vás dotýkají.
Lidé v naší společnosti vnímají svobodu v podobě zákonů a práv, která mají naši svobodu a práva ochránit před nesvobodou, nebo omezením našich práv. Řekněte nám, jeden jediný příklad ze života, kdy jsou vaše práva občana ochráněna tak, že nedojde k jejím omezením? Správně, žádný takový příklad neexistuje, ani nemůže existovat. Veškerý právní systém demokratického režimu hlásá o ochraně práv každého člověka jakožto o základu naší společnosti, ale veškerá ochrana práv je postavena na represích, obavách a strachu, tedy na jakési uvědomělé společnosti, která dodržuje absolutně vše. Demokracie není o svobodě rozhodování mé osoby, ale o svobodě rozhodování druhé osoby. To znamená, že Ústava ČR a související listiny jsou absolutně zcestné a nikdy v tomto znění nemožné uplatnit. Citace z Ústavy ČR článku 2. odstavce 4: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Jednak jasně vidíte, že pokud je cokoli dáno zákonem, k dodržování onoho zákona bude donucen, což je protispolečenské a nesvobodné. Avšak maličko se zákonodárcům vymkla kontrole první část textu, kterou se lidé neřídí a stát nečiní nic proto, aby tyto lidi přiměl k dodržování oné první poloviny věty. Co to znamená? To znamená, že právo na život, majetek, pohyb, soukromý atd. není zaručeno, protože nezodpovědný řidič může srazit nás, nebo našeho člena rodiny. Vrah může jít a zbavit nás života. Zloděj může jít a vykrást nám byt, nebo jinak nás zbavit majetku. Únosci nám unesou dítě apod. Co nás ochránilo? Ústava ČR, kterou tito lidé nedodržují? A proč ji nedodržují???
Je jasné, že celý náš systém je řízen na základě hlavního pilíře, kterým je Ústava ČR. Tento pilíř je základem pro ostatní zákony, které jsou činěny ve stejném kontextu, akorát v podrobnějších a detailnějších hodnotách. Jediné, co v Ústavě není obsaženo, je preventivní opatření, případně represe. Tuto hodnotu Ústava ČR neobsahuje a ani ji neobsahují základní listiny práv a svobod. Proč vám o tomto píšeme? Protože právě toto je ta díra v systému, kterou využívají politici ke změně systému. Využívají společensky známé preventivní opatření, které nemá oporu v Ústavě, protože prevence není ochrana. Vytvářejí preventivní opatření, které není nikde uvedeno jako základní pilíř, což trestní zákoník napravuje, ale tam je to dáno protiústavně, protože v ústavě a ani v základních listinách to nemá žádnou oporu. Ono kdyby prevence byla součástí Ústavy ČR, tak můžeme na svobodnou společnost zapomenout. Jedno slovo, prevence, by zbouralo celý kontext ochrany práv, protože preventivní opatření, které je činěno na mém osobním rozhodnutí, zda budu činit, co není zákonem zakázáno, nebo nikoli, nelze považovat za dostatečnou ochranu práv žádného člověka. Avšak lidé si mylně myslí, že ano. A proto lidé kradou, loupí a zabíjejí. Žádná preventivní opatření je nezastavila. Avšak, jedna věta to celé přebije. Pokud nebudeme zákony dodržovat, stát má Ústavou ČR zaručeny nástroje na naše donucení k dodržování oněch zákonů. Spíše se jedná o pomstu státu za nás, kterým byla újma na právech způsobena, a to až v momentě, kdy práva nebudeme dodržovat, tedy trochu pozdě na ochranu našich práv, když čas onoho skutku nelze vrátit a uvědomíme-li si, že život náš, nebo člena rodiny vyhasl.
Protože jsme právní demokratický stát, tak je třeba si uvědomit, že jakékoli nařízení, či zákon, není o svobodě člověka. Svoboda je zde vnímána jakýmsi vyšším principem, kde úzká skupinka lidí se rozhodla za všechny lidi, co je pro ně hodnota svobody a co nikoli. A protože žijeme ve velkém společenství, tak je to v pořádku. Lidé pokud sami neumí krotit své vášně a potřeby, taktéž emoce a nálady, tak musí být někým usměrňováni. Ono ochránit práva druhého není jednoduché a jediným nejefektivnějším nástrojem jsou zákony, díky kterým jsou lidem vytvářeny mantinely. No a tyto mantinely omezují naše práva, byť nás zároveň ochraňují. To znamená, že demokratický režim zajišťuje politickou svobodu a nikoli vnitřní svobodu. Jaký je v tom rozdíl? Je to jednoduché. Pokud si půjdete koupit auto, tak si vybíráte barvu. Prodejce vám sděluje, že má všechny základní barvy, ale vy ve své představivosti svůj odstín hledáte marně. Nezbyde vám nic jiného, než si vybrat z barev, které nabízí prodejce, což můžete vnitřně vnímat tak, že si nemůžete vybrat barvu podle svého, ale podle předem určených barev někoho jiného a tedy nejedná se o vlastní svobodné rozhodnutí. A zde je ten rozdíl. Vnitřní svoboda je neomezená, ale vnitřní svoboda prodejce určila tyto konkrétní barvy. A protože on je nadřazený vlastnictvím, tak se i s vlastní nevolí musíte smířit s barvou, která je, nebo máte možnost si vozidlo nekoupit. Nesmíte nikoho nutit do něčeho, co sám nechce, ale můžete ho přesvědčit, aby změnil názor. To je základní rozdíl mezi vnitřní svobodou a právní svobodou. Ve své podstatě je základem vnitřní svoboda jako základ. Přesnější definice svobody zní.: Vnitřní svoboda je neomezená informační složka hodnot, ve vlastnictví člověka. Právní svoboda je nástroj pro přijímání cizích vnitřních svobod.
Určitě jste z definice pochopili pravou podstatu svobody. Pravdou je, že tak jak jsme svobodu popsali my, nikdo nikdy takto nedefinoval, ale vždy je něco nového. Ve výsledku to znamená, že jakákoli právní svoboda byla učiněna na základě vnitřní svobody. Problém v tomto vidíme obrovský. Pokud někdo na základě vnitřní svobody nastavil plošně právní svobodu, tak v případě že vnitřní svoboda nebude porušovat vnitřní svobodu žádného občana, tak právní svoboda šíření této vnitřní svobody zamezuje. Abyste pochopili, co jsme vám nyní napsali, tak vám dáme příklad.:
Jak jsme již uvedli, tak jsou 4 základní životní potřeby každého člověka, které potřebuje k přežití. 1) Potraviny, 2) voda, 3) ošacení a 4) bydlení. Za minulého režimu se byty rozdávali jak na běžícím páse. Střechu nad hlavou jste mohli získat od zaměstnavatele, ale také na základě pořadníku. Díky této skutečnosti lidé přijali skutečnost jako svojí vnitřní svobodu. Nastal převrat a systém se upravil. Již nebylo možné získat střechu nad hlavou prostřednictvím zaměstnavatele, ale byl zachován pořadník. Tedy vnitřní svoboda byla omezena na právech, ale ne tolik, aby ji omezila celou. Tedy vnitřní svoboda byla v hodnotě zachována. Jenže ve stejném režimu se pořadník na byty převedl na obálkovou metodu, tedy vnitřní svoboda utrpěla na právech svobody, díky právní svobodě. To znamená, že právní svoboda ve stejném režimu vypěstovala a následně potlačila vnitřní svobodu u každého člověka. To znamená, že politici obrátili hodnoty svobody, kde vnitřní svobodu postavili do nižšího postavení a právní svobodu postavili do nadřazeného postavení. Takto naši zákonodárci upravili absolutně vše. Je tedy nesvobodné a protispolečenské, aby zákony, které ztělesňují právní svobodu, potlačovali vnitřní svobodu, která by měla být základní hodnotou pro nastavení právní svobody. Tedy, pokud vnitřní svoboda neomezuje svojí povahou vnitřní svobodu jiného, neměla by tato vnitřní svoboda být podřízena právní svobodě. Nevíme, zda jste to plně pochopili, ale systém demokracie se zvrtnul v mocenské řízení a proto jsou vnitřní svobody potlačovány právními svobodami, které tak nemohou být svobodné, protože nemají oporu ve vnitřní svobodě. A pokud zapřemýšlíte o vašich hodnotách, tak zjistíte, že jste absolutně nespokojeny. Například protikuřácký zákon. Jak může právní svoboda potlačovat vnitřní svobodu, když systém tuto vnitřní svobodu po generace podporoval a následně ji chce potlačit právní svobodou, kde se ohání právy nekuřáků? Je to stejné, jakoby chtěl stát zakázat všechny výrobky na trhu, které nejsou ve sto procentech obyvatelstvem odebírány. Bylo vnitřní svobodou člověka rozhodnutí, že kouřit nebude, nebo že si nekoupí tento konkrétní produkt. Mohl si vybrat, zda kouřit bude, nebo kouřit nebude. Stejně tak si vybral, že si koupí tento nábytek, a koupí ten jiný. A jen protože se rozhodl, že kouřit nebude, nemůže vnitřní svobodou vytvořit takové právní svobody, které omezí vnitřní svobody kuřáků. Ano, chápeme, že kuřáci svým kouřem nabourávají vnitřní svobodu nekuřáků, a tak je potřeba nekuřáky oddělit s kuřáky. Pak je vnitřní svoboda všech zachována a plnohodnotně vyvážena. Jenže to politici neřeší. Politici nepřemýšlí do hloubky o svobodě a nesvobodě člověka, a už vůbec nepřemýšlí o vnitřní svobodě a právní svobodě. Činí vše tak, aby zachovali zisky a zároveň vytvářeli prevence apod.
Ale jak jsme již uvedli, tak státu nejde o práva lidí, pouze o finanční zisky, moc a udržení státního režimu. Proto se potlačily vnitřní svobody a byly nahrazeny právními svobodami, a to i u životně důležitých hodnot pro přežití člověka. Dnes se vše točí ohledně peněz. Nic není zdarma. Pokud někdo nabízí něco zdarma, tak to někdo jiný musel zaplatit, nebo zaplatí. Vše je učiněno na finančních transakcích, ze kterých má vždy stát peníze. Tedy stát potlačil svým režimem vnitřní svobody jen proto, aby měl peníze, a zároveň u lidí vytvořil větší závislosti na systému. Abyste to pochopili správně, tak veškeré produkty jsou nastaveny na neuvěřitelných přidaných hodnotách, což podporuje vnitřní svobodu toho, kdo přidané hodnoty nastavil. Můžeme se bavit o stavebních společnostech, které vám postaví nemovitost, každá s jinou přidanou hodnotou, což podporuje jejich vnitřní svobodu. Toto stát nijak neomezil a stát se zachoval rovnoprávně, protože my jako spotřebitelé si můžeme vybrat společnost korespondující s naší vnitřní svobodou, nebo hodnotou chcete-li. Jenže onen mechanismus, jak za onu nemovitost zaplatit je již řízena státem, tedy podle právní svobody, kde je učiněn monopol. Žádná vnitřní svoboda na finanční transakce není právní svobodou podpořena. To znamená, že sice si mohu vybrat dle vnitřní svobody nejen nemovitost, ale i společnost, která ji postaví, ale úhradu za tyto služby mohu učinit pouze z ušetřených peněz z výplaty, což je pro 80% obyvatelstva nereálné díky jiným povinným a nezbytným platbám, a na základě hypotečního úvěru s úvazkem na několik desítek let. Tedy systém nabytí životně důležité hodnoty k přežití člověka je řízen státem pouze v jediné reálné možnosti, která zajišťuje závislost na systému. Přesněji, ten kdo má hypotéku, tak musí chodit do práce, pravidelně platit, jinak o střechu nad hlavou přijde. Avšak stát bude argumentovat, že člověk do hypotečního úvěru nemusí vstupovat, je to svobodné rozhodnutí každého člověka. No a zde máme onen důkaz a kořen celého společenského deficitu v umělém řízení lidí, hnaného do podřízeného stavu závislosti na finančním systému a jim vyprodukovaných produktech podporující tržní ekonomiku a Monetární systém umělého zadlužování.
Svoboda člověka je tedy nesporně hnána na finanční závislost, která je pro stát nejúčinnějším nástrojem na ovládání lidí. Myslí si, že tím že vytvoří u lidí závislosti na produktech s neuvěřitelnými přidanými hodnotami, bude člověk nucen se zadlužit. A tímto zadlužením se člověk stane nejen levnou pracovní silou, ale také poslušnou ovečkou, která tržní ekonomice bude zaměstnavatelem hnána k lepším a lepším výkonům, načež člověk nebude mít čas na nic jiného než na práci, výdaje a ve své volné chvíli na rodinu. Na nějaké polemiky o svobodě a nesvobodě člověka čas nikdo nemá ani mít nemůže. To může pouze důchodce, ale ten je již natolik psychicky a fyzicky vyčerpán, že hodnoty druhých řešit nechce, ani nebude. Vstávat na šestou do práce, po práci jít na nákup, případně do školky pro dítě, uvařit, poklidit, případně zajít na zahrádku zalít zeleninu, vykoupat se, shlédnout večerní zprávy a jít spát, kde se člověk věnuje rodinným potřebám, je běžný stav většiny rodin. Již zde člověk nemá čas na přemýšlení o věcech, které se ho přímo a viditelně nedotýkají. Přemýšlí o hodnotách, co bude mít dítě do školy na svačinu, v kolik dítě končí. V kolik se sejdou s partnerem, nebo partnerkou ve městě, aby nakoupili. Jaké bude počasí, v kolik jede autobus, příprava narozenin, dovolených, nebo výletu, či grilování. Lidé přemýšlí o termínech plateb za inkaso, platby za nájem, nákupu nového ošacení pro děti, nákupu docházejícího toaletního papíru, šampónu, nebo zubní pasty, atd., atd. A to nemluvě o vyvstalých překážkách, jako je nehoda, rozbitá pračka, úmrtí v rodině apod. Ve své podstatě lidé stále přemýšlí o hodnotách sobě vlastních, pro ně životně důležitých, a to jen proto, že jsou závislý na státem vytvořeném systému finančních hodnot, které člověku nedovolí žít podle vnitřních svobod, které svoji povahou neomezují jiné vnitřní svobody jiných lidí. Výběr z vícera možností není, pokud člověk nevlastní dostatek potřebných financí. Proto nemůžeme hovořit o svobodné společnosti. Svoboda člověka spočívá pouze na právní svobodě takového významu, která je podřízena vnitřní svobodě nenarušující svojí povahou, vnitřní svobodu jiného člověka. To dnešní politici potlačují a my je díky vlastní nevědomosti v prohlubování naší vnitřní nesvobody neustále podporujeme. Jistě nyní chápete, že předvolební kampaně různých politických stran jsou absolutně nesmyslné, činěny pouze s argumenty pro vytvoření kladného veřejného mínění a tím získání co největšího počtu lidí pro své dosazení do vedení státu. Lidem, kterým nebyla učební společenskou šablonou řádně vysvětlena pravá podstata svobody, a na místo toho, byla lidem vnucena hodnota povinností, plynoucí ze závazků řádného splácení úvěrů, poplatků a daní, dále řádného zaměstnání a péče o děti, a posledně řádného dodržování zákonů, předpisů a vyhlášek, které každý člověk musí vědět a znát, vlastní naukou.
To je další a námi poslední příspěvek o svobodě člověka a demokracii, byť témat je mnohem více, ale to bychom vám ve vaší hlavě učinili opravdový guláš. Zákon neboli právní svoboda byla učiněna na samostatně vzdělávací hodnotě, skryté pod pojmem "Neznalost zákona neomlouvá". Když jsme psali jednomu soudci Ústavního soudu o hodnotách svobody a tématu neznalosti zákonů, tak do dnešního dne neodpověděl, což je logické a pochopitelné, protože sdělit obyčejnému občanovi, že má pravdu, nebo žbleptnout nějakou tu hloupost nesmyslnou argumentací podpořenou Ústavními zákony, které jsme absolutně rozbourali, nelze, proto raději úspěšně mlčí, čímž si vytvořil prostor na výmluvy typu: že naše podklady nedostal, neměl na zpracování podkladů čas apod.
Je třeba si uvědomit, že význam "Neznalost zákona neomlouvá", pochází ze starého Říma, kde bylo cca 100 zákonů, podle kterých se lidé řídili. Ale my se zaměřme na dnešní hodnotu neznalosti zákona a důvod proč tuto větu demokratický režim přijal. Pokud porušíme nějaký státem stanovený zákon, tak jsme měli vědět, uvědomovat si, nebo předpokládat, že svým jednáním porušíme něčí práva, nebo stanovený zákon, kde samotná neznalost zákona neomlouvá. Tedy, pokud chceme podnikat, musíme znát a uvědomovat si obchodní zákon, případně zákon o korporacích, či občanský zákon. Tedy i systém obchodu a nastavené mechanismy. Na druhou stranu společnost přijímá zastoupení před soudem v podobě právního zástupce. Dokonce stát vyžaduje nutnou obhajobu u lidí, kteří jsou omezeni na svobodě, kde jim je přidělen advokát ex offo. Jako kdyby zákonodárci popírali skutečnost věty, neznalost zákonů neomlouvá a uvědomovali si, že lidé zákony neznají a je potřeba advokát, který zákony studoval. Jenže stát nutnou obhajobu přijal, jako řádnou obhajobu a řádný nástroj na spravedlivý rozsudek, kde podle praxe je obviněnému obhájcem sděleno, že porušil zákon, za které musí nést následky. Zároveň on se bude snažit o co nejnižší tres v zákonném rozmezí nastaveného trestu. Takže ve výsledku si uměle platíme obhájce, aby nám zajistili menší trest v zákoně daných mantinelů, nikoli znalosti práva, což tak člověk všeobecně a společensky vnímá. (Jen dodáme perličku na zapřemýšlení: Člověk je povinen znát veškeré zákony a předpisy, ale vykonávat právní činnost může pouze osoba, která dovršila právní vzdělání závěrečnou zkouškou, tedy státnicemi. Je tedy nelogické, že člověk by měl znát veškeré právní zákony i výklady stejně jako osoby, které se to několik let učí. Pak takový zedník, nebo pekař, či uklízečka musí být plně v obraze, jako právník, protože neznalost zákona neomlouvá). Je tedy logické, že každý člověk je odpovědný za své činy, a pokud činí činy, které nejsou zákonem povoleny, tak porušil zákon a podle zákona následuje trest, ze kterého jej může vyvléci pouze advokát na základě jiných zákonů, které soud uzná jako nadřazené. Orgány činné v trestním řízení, stejně jako justiční orgány vedou řízení o zjištění, zda zákon byl, nebo nebyl porušen. V praxi ale celá procedura zjišťování viny, či neviny je postavena na systému pouhého prokazování neviny obviněného, které je podřízeno profesionální deformaci povolání samotných soudců. Soudy by měli být nezávislé a objektivní, což být nikdy nemohou. Vysvětlíme proč. Existuje systém práva, kde policie zhodnotí, zda se stal trestný čin, nebo nikoli. Tento krok je pod patronací státního zastupitelství, které následně podá žalobu k soudu. Jenže nyní si vezměme onen paradox. Představte si situaci, kde nezaplacení parkovného na parkovišti bude trestným činem. Vy zastavíte s vozidlem na tomto parkovišti, a když jste přišli k parkovacímu automatu, tak jste zjistili, že nemáte dostatek drobných mincí, a proto jste si šli do obchodu přes ulici rozměnit. Jenže v obchodě byla fronta a vy jakožto osoby dodržující etiku a jiné hodnoty ve společnosti stojíte ve frontě. Po deseti minutách se dostanete na řadu. A protože ze své praxe víte, že nikdo nemá rád pouhé rozměňování, tak abyste předešli neúspěchu, nebo argumentaci pokladní, že nerozměňují, ale musíte si něco zakoupit, tak jste si zakoupili žvýkačky. Úspěšně jste obdrželi mince na parkovné, ale co čert nechtěl, mezitím co jste trávili čekání ve frontě, přijela policie a zjistila, že nemáte zaplacené parkovné a tedy čekali na váš příchod. Policie vás obvinila z nezaplaceného parkovného, kde jste se obhajovali, že jste si šli do obchodu pouze rozměnit a že jste neměli v úmyslu parkovné nezaplatit. Policisté ihned jdou a prověřují vaši obhajobu, kde jim pokladní sděluje, že jste si nechtěli rozměnit peníze na parkovné, ale šli jste si koupit žvýkačky. Na základě této výpovědi jste zadrženi a předvedeni před soud. Před soudem se hájíte stejně, ale jste uznány vinnými a odsouzeni. Jak je to možné, že vás soudce uznal vinnými, když vy víte, že jste nevinní? Je to prosté. Každý soudce soudí nejen na základě zákonů, ale i vlastní praxe a 80% lidí, kteří stáli před vámi, ve stejném provinění se hájili tím samým, že si byli rozměnit. Na základě této deformace povolání samotných soudců, nejste schopni soudce přesvědčit o své nevině, což podporovalo svědectví policisty, který je postaven výše než vy. (Policista neporušil zákon, on porušování zákonů zamezuje. A ze své moci šel prověřit vaši obhajobu). Tímto neobhajujeme lidi, kteří páchají trestnou činnost, protože lidé trestnou činnost páchají a jsou po zásluze potrestáni, ale zasloužili by jinou právní kvalifikaci, než je. Podstata nezávislého soudu ztělesňuje ochranu a svobodu ve společnosti. Na druhou stranu soudci soudí na základě své dosažené praxe, takže o nezávislost soudů nemůže být ani řeč. A pokud soud není nezávislý, tak nemůže ztělesňovat řádné naplnění právní a hlavně vnitřní svobody. Nehledě na skutečnost, že i kdyby si všichni soudci mysleli, a byli vnitřně přesvědčeni, že nějaký zákon je nesvobodný, tak stejně musí podle takového zákonu soudit. Změna by musela přijít ze shora, od vlády, a ta změny k lepšímu nepotřebuje, a ani nechce, protože oni tyto hodnoty nastavili.
Tento deficit neznalosti zákona má i jiné úskalí. Představte si, že jedete autem na dovolenou. A protože člověk není bezchybný, tak tu a tam nevědomě poruší pravidla silničního provozu. A nejen pravidla silničního provozu, ale i jiná pravidla. Na základě zákona je vaší povinností sledovat úřední desky každé obce kde jste projeli, zda se váš nevědomý přestupek ze silničního provozu, nebo jiný přestupek neobjeví na úřední desce. A pokud jezdíte po celé ČR, tak byste měli pravidelně každých 14 dnů sledovat všechny úřední desky všech obecních úřadů, přes které jste jeli, protože obec mohla uzákonit něco, co byste svojí aktivitou porušili. My jsme si učinili test cestou z Hradce Králové do Prahy, kde jsme jeli po staré cestě, a věřte, že několik desítek hodin strávíte sledováním úředních desek všech projetých obcí, kde otevíráte každé úřední číslo apod., abyste se dozvěděli, zda jste něco porušili, či neporušili, ať vaší jízdou, nebo vaší osobní aktivitou a přítomností. Tento údaj jsme zjišťovali na základě povinné znalosti zákona, kde jste povinni sledovat nejen úřední desky, ale také studovat různé vyhlášky, zákony a nařízení krajů, měst a obcí, které svojí činností a aktivitami mohou měnit něco, co následně nevědomě porušíte. Na sledování těchto úředních desek, abyste měli každý měsíc volno alespoň 10 dnů, protože platnost vyvěšení činí většinou 15 kalendářních dnů. Na tomto principu je postaveno i doručování pošty. Nejste doma, stejně bylo doručeno. A znění, které bylo obsahem dopisu, mohlo být jakékoli a třeba ohrožující vaší peněženku, nebo svobodu.
Je tedy více než jasné, že neznalost zákona byla zákonodárci přijata pouze jako nástroj pro zefektivnění a zrychlení všech právních řízení, a to i za cenu odstranění svobodného rozhodnutí člověka a jeho práv. Nejsme si jisti, zda to plně chápete, ale tímto krokem zákonodárci potlačili základní práva vnitřní svobody každého člověka a nahradili vše právní svobodou, která je absolutně nesvobodná, a která zákonodárcům zajišťuje jasné uznání viny v čemkoli. Stát si plně uvědomuje reálné nemožnosti a neschopnosti každého člověka, který není schopen pravidelně sledovat všechny úřední desky, nebo být doma při přebírání pošty (může být na dovolené), nebo znát všechny zákony a vyhlášky. Vládě nejde o svobodu člověka a ani nikdy nešlo, o čemž hovoří i Ústava ČR, ale lidé si dodnes myslí, že ano, že vládě jde o blaho lidí. Na druhou stranu lidé nedokáží pochopit, proč se vše mění k horšímu. Všichni lidé cítí, že není něco v pořádku jak se zákony, tak s celosvětovou ekonomikou, ale nedokáží nalézt relevantní odpovědi, jen ten pocit zůstává. Odpověď je jednoduchá. Vše se mění k horšímu jen proto, že lidé plně nechápou rozdíl mezi vnitřní svobodou a právní svobodou, která potlačuje jejich vnitřní svobodu. Za všechny ty nesvobodné rozhodnutí stojí preventivní opatření, které jsme společensky na základě veřejného mínění přijali, kde se mylně domníváme, že preventivní opatření je nástrojem k dosažení svobody a neuvědomujeme si, že jakákoli prevence je podpora nesvobody. A státníci, které volíme do vládních křesel, jsou toho příčinou, kteří tímto způsobem naší nevědomosti úspěšně a svobodně zajišťují změnu státního režimu. Sami si odpovězte, zda cítíte, jestli k lepšímu, nebo k horšímu. Nejkrásnější na tom celém je, že tyto politické strany mají tisíce členů, a příznivců, kteří svými pravidelnými poplatky a dary zajišťují nejen nesvobodu svojí a vlastní rodiny, ale také těch, kterým chtějí ve skutečnosti pomáhat, ale nemohou, protože nepochopí, že do zákulisních her je nikdo nepustí. Oni jsou dobrý pouze pro jejich členské příspěvky a dary. Ten zbytek je pouhá mediální propaganda, určena pro veřejné mínění lidí, provedená absolutně stejně jako tomu bylo za minulého režimu. Avšak rozdíl mezi minulým režimem a tím dnešním je. Minulý režim nám narovinu řekl, co nechce, abychom dělali, tedy dopředu jsme věděli nastavená pravidla celé hry. Tento režim nás do toho co nechce, abychom dělali, nutí formou psychologického nátlaku, který je veden jednosměrně přes naše přirozené pudy, a který má pouze jednu volbu výběru. Avšak tento krok nazývá naším osobní a svobodným rozhodnutím, do kterého nás nikdo nikdy nenutil.
To je svoboda člověka v podání režimu demokracie.
Pochopili jste plně výše obsažená fakta? Uspořádali jste si správně myšlenky? Pro správné pochopení nesmíte rozporovat tyto fakta, nebo hledat protiargumenty. To jsme učinili za Vás, a proto se s výše uvedeným plně ztotožněte. Zamezte chaosu ve své hlavě.
Pokud jste výše uvedené informace plně nepochopili, doporučujeme vám zakoupit si knihu Podnikatel Vs. Podvodník. Lepší, sofistikovanou kuchařku na odhalení vlastních nepravd, které udržujete ve vaší hlavě, nenaleznete. Nezapomeňte, že nám byla spousta zkreslených informací od malička servírována našimi rodiči jako pravda pravdoucí, kteří taktéž tyto mylné informace nabyli od vlastních rodičů, přátel, známých a celkově od společenského naučného a mediálním systému. A věřte, že kniha vám nabídne daleko více propracovaných informací, než ve zkratce nabízí tento web.
Team EveryOne "Chaos in my head"